Nezapomínejme na tu zdravou nohu

Už nějakou dobu mě bolí levý kotník. Tedy přesně řečeno bolí mne hlezenní kost v oblasti nártu. A hledám možnosti, jak se té bolesti zbavit a současně se snažím přijít na kloub tomu, jaký je důvod té bolavé patálie. Také mám už víc než třicet let (to je už celkem šílené číslo, když si uvědomím, že to bylo v dospělosti) po celkem vážném úrazu kolene na druhé noze. Koleno je celkem v pohodě, i když je fyziologicky na tom hůř než to druhé. 

Dneska jsem byla na speciální masáži nohou, abych tomu bolavému kotníku ulevila. Bolelo to ukrutně. Fakt moc. A jak jsem tak trochu řvala bolestí, tak jsem si najednou uvědomila, jak je ta chuděra bolavá noha za těch třicet let podpory té druhé nohy taky zrasovaná. A v tom mi to docvaklo. Ten zakopaný pes je v rovnováze. Rovnováha vždycky musí být a cestu si najde, za každou cenu. To je zákon vesmíru. Moje zdravá noha převzala část břemene té zraněné nohy. A časem na to dojela. Artróza se dostavila v obou. Co z toho plyne? Nezapomínat se pro nemocnou část starat o tu zdravou. Podporovat, ale neuhýbat. Protože jinak si můžeme pěkně zavařit. V důsledku nastolení rovnováhy to ve finále odskáčou všichni zúčastnění. Proto mě teď možná bolí ten levý kotník. A teď to nejdůležitější, co mi s tím ještě došlo. S tou rovnováhou to platí nejen pro nohy. To platí pro celý život.