Nezapomínejme na tu zdravou nohu

Už nějakou dobu mě bolí levý kotník. Tedy přesně řečeno, bolí mne hlezenní kost v oblasti nártu. Ano já vím, já mám vždy něco specialního. Ale to neni to podstatné. Podstatné je, že hledám možnosti, jak se té bolesti zbavit a současně se snažím přijít na kloub tomu, jaký je důvod té bolavé patálie. No a tady je třeba na tomto místě napsat, že už mám víc než třicet let po celkem vážném úrazu kolene na druhé noze. Ale že to koleno je už dlouho v pohodě. No a tak já byla dneska na speciální  masáži nohou, abych tomu bolavému kotníku ulevila. Bolelo to ukrutně. Fakt moc. Až tak, že z mé strany opakovaně padala expresivní slova obsahující ryčné "r". Nejsem na to hrdá, ale pomáhá mi to ulevit si. No a já si najednou něco při té masáži uvědomila. Jak je ta chuděra bolavá za těch třicet let podpory té druhé zrasovaná a oslabená. A že ta druhá je vlastně už dlouho víc v pohodě než ta bolavá. No a v tom mi to milí zlatí došlo. Ano, jak už spravně tušíte, ten zakopaný pes je v rovnováze. Rovnováha vždycky musí být a cestu si najde, za každou cenu. To je, přátelé, zákon vesmíru. Proto mě teď bolí levý kotník a ne pravé koleno. A co z toho plyne za poučení? Nezapomínejme se pro nemocnou část starat o tu zdravou. Podporujme, ale neuhýbejme. Protože jinak si můžeme pěkně zavařit. V důsledku nastolení rovnováhy to ve finále odskáče jedna i druhá. A možná i nějaká třetí nebo čtvrtá. A teď ovšem to nejdůležitější. To platí nejen pro nohu. To platí pro celý život. Aho.