Mír začíná a končí v nás. Válka taky.

Víte, v co věřím? Že základní nastavení člověka při narození není "špatné". Nikdo nepřichází na svět s nenávistí. O tom, jakým směrem se ta malá bytost vydá - ač je primárně nastavená na blízkost a přijetí - rozhoduje rodina, škola, komunita, prostředí, společnost. Díky těmto vnějším vlivům se v člověku prostřednictvím mysli utváří jakýsi neviditelný software, který více či méně řídí jeho život. Klíčové je to, z jakých vstupních dat je software utvářen. Je-li plněn dostatkem lásky, mentální, fyzickou či materiální podporou, pochopením, přijímáním, soucitem, pak je velmi pravděpodobné, že jeho software pojede na těchto parametrech. V životě bude takový člověk s velkou pravděpodobností vyhledávat to, co jej utvářelo. Bude vyhledávat a budovat láskyplné vztahy, spolupráci, vytvářet podporující prostředí pro sebe i pro ostatní lidi. 

A teď si představme, jaký software se vytvoří, když je ta malá čistá bytost poznamenaná absencí lásky už od začátku třeba tím, že je nechtěná. A pak je dál sycena odmítáním, nedej Bože mentálními či fyzickými tresty, ponižováním, odsuzováním, kritikou apod. Dlouho a systematicky. To nikoho nezbavuje odpovědnosti za jeho činy, ale vysvětluje to vnitřní nastavení, ze kterého jeho jednání vychází.

A myslím si, že takhle nějak vzniká i válka. Vzniká v mysli lidí, pro které je boj a nenávist samozřejmým aspektem, pro které je lidský život stejně nedůležitý jako jeho vlastní život nebyl dostatečně důležitý pro ty, se kterými vyrůstal. Takoví lidé se pak snadno nacházejí a spojují v destrukci. A myslím si, že s mírem je to na chlup stejně. Naštěstí. Tvoří jej lidé s podobným softwarem, jen postaveným na hodnotách z opačné části spektra, třeba na lásce, respektu, soucitu a pod. 

Pravdou je, že neexistuje jen černá a bílá a každý má v sobě celé spektrum zážitků, který náš software formovaly. Jedna indiánská pověst říká, že v nás žije zlý a dobrý vlk. A záleží jen na nás, kterého krmíme. V dětství jsme krmeni zvenčí. V dospělosti je to na nás. Do určité míry, nechci zobecňovat. Ale vždy to chce odvahu a ochotu podívat se dovnitř, jak to skutečně máme. Objevit v sobě to původní čisté nastavení s jakým jsme na tento svět přišli. A rozhodnout se, čemu dáme přednost. Cest je mnoho a je třeba hledat si tu svou. Mě si našly mimořádné stavy vědomí. Ale to už je na jiné povídání.